proč právě Madagaskar

Madagaskar patří mezi místa s největší biodiverzitou na naší planetě (biodiversity hotspot). Společenství rostlin a živočichů obývající Madagaskar patří mezi nejohroženější na světě. Na jejich bídném stavu se podílí celková chudoba obyvatelstva, zemědělství založené na žhářovém hospodaření a celková závislost obyvatelstva na přírodních zdrojích. Z původní rozlohy přirozených lesů zbývá už jen pouhých 8%, přičemž i tyto zbytky jsou roztříštěné a jsou více či méně nějakým způsobem degradované. Nejrozsáhlejší přirozené lesy největší druhové rozmanitosti nalezneme právě v jihozápadní části Madagaskaru.

Suchý, trnitý les jihozápadního Madagaskaru (tzv. trnitý buš) je jedním z nejpůsobivějších ekosystémů světa. Toto jedinečné a biologicky velmi pestré společenství je na Madagaskaru rovněž centrem endemismu. 48 % rodů a 95 % druhů trnitého buše nenajdete nikde jinde na světě. Trnitý buš charakterizují xerofyty a sukulenty. Rostliny z čeledí Didieracae (stromy s poléhavými větvemi tvaru chapadel chobotnic), pryšce, baobaby (Adansonia spp.) a další stovky dřevin jsou domovem stejně jedinečných živočišných druhů (lemurům, ptákům, chameleonům a hmyzu), z nichž je 90 % endemických. Trnitý buš se rozkládá na nejjižnějším a jihozápadním cípu ostrova a pokrývá zhruba 5 milionů hektarů. Je to nejstarší biom Madagaskaru. Jedná se rovněž o nejsušší oblast Madagaskaru, roční úhrn srážek se tu pohybuje kolem 300 mm. Vyskytuje se pouze v nadmořských výškách do 400 m n. m. (více zde).

Lidé, kteří tuto oblast obývají, získávají obživu z moře i souše. Loví ryby, sbírají jedlé a léčivé rostliny. Les také poskytuje pastvu pro jejich dobytek, dřevo na otop i na stavbu. Většina dřeva se však těží na výrobu dřevěného uhlí. Dřevěné uhlí je surovina, která poskytuje energii a příjmy většině z 20 milionů obyvatel žijících na ostrově. Přes dvě desítky druhů stromů trnitého buše na jihozápadě Madagaskaru je těženo jen pro výrobu dřevěného uhlí. Populace některých těchto druhů jsou pod tlakem nadměrné těžby, přitom se ale ví jen velmi málo o tom, do jaké míry mohou tyto druhy v přírodě regenerovat.

Za posledních 50 let došlo právě v těchto oblastech k největšímu úbytku rozlohy lesa. A právě toto prostředí jihozápadního Madagaskaru je přitom nejméně chráněno a nejméně prostudováno. Jedná se zároveň o oblast s nejhorší životní úrovní a nejnižší vzdělaností. Všechny tyto faktory naznačují, že je nezbytné, věnovat této oblasti maximální pozornost a snažit se nalézt rovnováhu mezi využíváním přírodních zdrojů a jejich trvalou ochranou.

Malgašské obyvatelstvo má jen velmi málo možností a prostředků, jak tuto rovnováhu zajistit. Sami mají jen velmi omezené možnosti dozvědět se o alternativních způsobech udržitelného využívání jejich životního prostředí. „Ho avy“ nabízí těmto lidem možnost načerpat nové vědomosti a dovednosti, které jim mohou přinést lepší životní standart a zároveň ochránit cenné prostředí, v němž tito lidé žijí.

kde na Madagaskaru pracujeme

ho avy blízce spolupracuje s vesnicí Ranobe na jihozápadě Madagaskaru asi 30 km severně od Toliary, hlavního města této provincie (podívej se). Počátky spolupráce s touto vesnicí leží v přátelském vztahu s jednou z místních rodin, u níž jsme našli zázemí, a jejíž členové působili jako naši průvodci a para-botanikové. Brzy na to se tato rodina stala základem spontánně založeného vesnického sdružení FIMPAHARA, které se věnuje pěstování stromů a obnově trnitého buše výsadbou původních dřevin. Výzkum probíhá v lese, který se nachází 5 – 10 km od vesnice Ranobe.